Agrese nás čekala až v Praze, vzpomíná sovětský voják na rok 1968

Bylo to jediné správné řešení. Jsem rád, že to uznala i komunistická strana Českosloslovenska... Tak vzpomíná sovětský voják na srpen 1968. Části jeho vzpomínek přetiskl v češtině server Hlas Ruska pro své české čtenáře letos 21. srpna. Okupace jako by se tehdy vlastně ani nestala.

"Hlas Ruska je nejstarší státní rozhlasová společnost Ruska vysílající do zahraničí. Poprvé se její znělka ozvala 29. října 1929. Mezi naše hlavní úkoly patří vyprávět o tom, co se děje v naší zemi i ve světě, seznamovat s ruským názorem na mezinárodní události a také vést efektivní dialog s krajany v zahraničí." Tolik z popisu v sekci O nás na internetových stránkách Hlasu Ruska, které jsou k dispozici v češtině.

A jaký že je tedy ruský názor? 21. srpna zveřejnil tento server úryvek ze vzpomínek sovětského vojáka na okupaci Československa. Tedy, okupaci... Toto slovo nezazní ani jednou. Článek se jmenuje "Československo, rok 1968. Vzpomínky sovětského vojáka. Část 1." 21. srpna 2014...

Neopakovat Maďarsko! Tam jsme dělali chyby

"Seržant Sovětské armády Jurij Sinělščikov byl v srpnu roku 1968 v Praze. Chtěli bychom vás seznámit s některými vzpomínkami na tyto události" s tím, že celé vzpomínky publikoval ruský časopis Politická osvěta.

Není bez zajímavosti, že Politická osvěta je časopisem Komunistické strany Ruské federace.

"Byl jsem příslušníkem 35. motostřelecké divize, která byla dislokována v NDR, nedaleko Postupimi," vzpomíná Sinělščikov. "Do srpnových událostí roku 1968 byla zapojena na hlavním směru – v Praze. Byl jsem náčelníkem rozhlasové stanice v 647. samostatném spojovacím batalionu, který zabezpečoval velitelství divize telefonickým a radiovým spojením."

"Poprvé se začalo o vstupu sovětských vojsk do Československa v naší divizi mluvit na začátku dubna roku 1968. Nejdřív nám oznámili, že 35. motostřelecká divize může být rozmístěna v Československu už v květnu roku 1968. 15. května byla divize soustředěna na jihu NDR, u československé hranice. Tam dorazily i další útvary 20. armády. Hned první den vojákům oznámili, že divize se přesunuje za účelem cvičení. Ale to, že jsou to cvičení neobvyklá, začalo být jasné hned první den, protože z míst stálé dislokace byli přesunuti prakticky všichni vojáci a veškerá technika.

Po třech dnech vojákům oznámili, že divize bude přesunuta do Prahy. Vstup vojsk do Československa odůvodňovali naši političtí funkcionáři nutností boje s kontrarevolucí. Přitom tvrdili, že je o to žádají českoslovenští dělníci a zemědělci.

Začala ideologická a taktická příprava vojáků a důstojníků. Seznamovali nás s dějinami Československa, s taktikou boje ve městě, s pravidly organizace spojení v městských podmínkách a v horské krajině. K vojákům a velitelům promlouvali důstojníci, kteří měli zkušenosti z vojenských akcí v maďarských událostech v roce 1956. A nemluvili ani tak o kladných zkušenostech, jako spíš o četných chybách, kterých se dopustilo naše velení v průběhu této operace."

Pak přišla invaze. "Ve 23:00 (v noci z 20. na 21. srpna) jsem v souladu s plánem operace Dunaj odvysílal smluvený signál a divize zamířila k hranici. Nebyl to pochod jednoduchý: noční podmínky, úzká horská silnice, místy neudržovaná. Technika se ale pohybovala přesně podle rozvrhu. Pomohla v tom správně zvolená taktika: když zhasl motor, pak techniku neopravovali, ani ji nebrali do vleku, prostě ji shazovali ze srázu, aby se neztrácel čas."

Agrese nás čekala až v Praze

"Jakmile začalo svítat, začali se ve vesnicích shromažďovat lidé, kterým vysvětlovali, že se jedná o cvičení vojsk zemí Varšavské smlouvy a až skončí, vrátíme se zase do míst zimní dislokace. Lidé nás přijímali dost ostražitě, ne však agresívně. Agrese nás čekala až v Praze."

"Nahromadění techniky na náměstích a v ulicích bylo pro nás nevýhodné. Nikoho jsme tím nemohli zastrašit, zato jsme tím vyvolali negativní vztah k Sovětské armádě. Kromě toho byla technika stojící v ulicích zranitelná. Jednou jedna dívka prorazila krumpáčem náhradní nádrž s mazutem u tanku T-55 a chlapec přisunul k proraženému otvoru pochodeň. Kdyby došlo na reálné boje, ztratili bychom spoustu bojových vozů."

Jediné správné řešení

"Značně složitá byla pro naše vojska likvidace rozhlasových stanic. Několik dní pokračovaly výkonné rozhlasové vysílače v antisovětském vysílání. Vysílaly v češtině i v ruštině. Vysílačky neustále blokovaly naše divizní radiové sítě, v éteru se ozývaly požadavky, abychom se vrátili zpátky domů, do Ruska. Jeden radiový výtržník (soudě podle návyků se jednalo o radiotelegrafistu Československé armády) kontroloval radiovou síť, ve které jsem pracoval, a trvalo to několik dní. Obyčejně se objevoval brzy ráno se slovy: Zdravstvuj, Palatka 69 (to byla volací značka mojí rozhlasové stanice), vítá tě Josef. Dál vyjmenovával volací značky všech rozhlasových stanic pluku působících v této síti a navrhoval nám, abychom odjeli do Ruska. Když naše rozhlasové stanice měnily frekvenci na náhradní, dokázal nás najít i tam."

Tolik to nejzajímavější ze vzpomínek sovětského vojáka na Československo 1968, co českým čtenářům překládá Hlas Ruska. 2. část vyprávění zatím na stránky nedorazila. Škoda, protože celé vyprávění v časopise Politická osvěta je ještě zajímavější.

Za všechno ovšem hovoří tento citát z dlouhého vzpomíná sovětského vojáka na rok 1968:

„Pak jsem se, coby už budoucí student, v prosinci 1970 s radostí dozvěděl, že plénum Ústředního výboru přijalo dokument Poučení z krizového vývoje z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, kde se uvádělo, že mezinárodní pomoc bratrských socialistických zemí byla včasná, nezbytná a byla jediným správným řešením.“