Turecko je vítěz, Merkelová jezdí za Erdoganem jako za papežem
Na frontě s přerozdělovacími kvótami pro uprchlíky jakoby nic nového: při schůzce zástupců ministerstev vnitra členských zemí v Bruselu narazili předsedající Nizozemci, kteří tlačí na kvóty v duchu toho, co chce německá kancléřka Angela Merkelová, na odpor. Diskuse o kvótách byla prozatím odložena, nikoliv ad acta, nýbrž o pár měsíců. Prý šlo o to, že se celá věc nezdá tak naléhavá, neboť díky dohodě EU-Turecko zatím příliv utečenců přes Egejské moře výrazně poklesl. Až na další může kancléřka Merkelová hlásit úspěch, neboť dohoda, kterou slibovala, zatím funguje. Místo 27 tisíc běženců, kteří do Řecka připlavali ve třech týdnech před dohodou, za další tři týdny přibylo necelých šest tisíc.
To je Merkelové uspěch, ačkoliv kancléřka nedělá nic jiného, než že napravuje svou vlastní politiku otevřených hranic, která znamenala téměř nekontrolovaný příval lidí, z nichž jen část byli Syřani, a navíc ne všichni, kdo byli zaregistrováni jako Syřani, mluvili pravdu. Merkelová za boha nepřipustí, že by se loni na přelomu srpna a září zmýlila, to jen reálnou politikou se teď snaží příliv lidí omezit. I na prověřené Syřany, kteří by podle jejího postoje z podzimu měli všichni právo na ochranu a pobyt v Evropě, už byl uvalen početní strop. Tato politika má ovšem svou cenu. Tou cenou je slib Turecku, že do června EU zruší vízovou povinnost pro turecké občany.
Tento radikální krok (mimo jiné odmítnutý českou Poslaneckou sněmovnou; té ale Sobotkova vláda obratem vzkázala, že ji názor sněmovny nezajímá) nikoho v Evropě netěší, nepochybně ani Německo, které se volného, nekontrolovatelného pohybu lidí z Turecka historicky děsilo a hlavně kvůli této obavě léta fakticky blokovalo přístupová jednání s Tureckem. Podle dohody musí Turecko k bezvízovému režimu splnit 72, většinou technických a administrativních podmínek, zatím jich splnilo 19. Nicméně prezident Recep Tayip Erdogan je po uprchlické krizi, kdy za ním Merkelová začala jezdit jako za papežem, na koni. Předevčírem dal celkem jasně najevo, že pokud se EU bude se svým slibem zrušení víz zdráhat,on může opět popustit stavidla. Pak by od léta Evropa opět čelila otřesným záběrům, fotografiím a zprávám o chudácích pochodujících přes nepřátelský Balkán.
Co může pro EU znamenat bezvízový styk pro Turecko? Asi dvacet procent obyvatel Turecka tvoří Kurdové, menšina Erdoganem brutálně pronásledovaná. Ti lidé by v EU zrovna teď, kdy se Erdogan sám chlubí, že v boji s kurdskými teroristy jeho armáda zabila na 5000 lidí, měli právo na ochranu asi větší, než velká část loňských příchozích do Německa. EU může přijmout další miliony uprchlíků tentokrát nikoliv před syrským prezidentem Asádem, ale před Erdoganem. Je to tak zásadní rozdíl?
Kromě toho si Evropa doveze další konflikt z Blízkého východu, ne že by o něm nevěděla. Už dnes jsou německá města dějišti demonstrací a protidemonstrací, které občas vyvrcholí potyčkami Turků s Kurdy. Americký politolog George Friedman, s nímž příští Týdeník Echo přinese velký rozhovor, v knize Ohrožená Evropa (která loni vyšla i česky) v pasáži věnované východnímu břehu Středozemního moře píše: „Nejvýznamnější je však ten fakt, že Turecko je na vzestupu – není to nutně přímá linie, ale stává se silnějším, zatímco mnohé sousední země buď slábnou, nebo jsou v konfliktu.“ Friedman svou knihu dopsal těsně před vypuknutím migrační krize, ale asi sám nečekal, jak brzy se nárůst moci Turecka projeví. Jedním z jeho zásadních katalyzátorů je Angela Merkelová, která to tak, pravda, určitě nemyslela.
Pokud je ale na dosah bezvízový styk pro 78 milionů občanů Turecka, jsme každopádně konfrontováni s dějinným okamžikem, který znatelně a nevratně pozmění tvář starého kontinentu. Ne že by příchod ještě víc Turků do Evropy musel být nutně špatný, špatné je, že se o tom nevedla žádná diskuse, a že až se to stane, řekne se evropskému obyvatelstvu, které nebylo konzultováno: Stalo se.