Zakázali jsme komunismus. Všiml si toho někdo?

V Česku vstoupila v platnost novela trestního zákona, nového znění se dočkal i paragraf 403. Stojí v něm teď: „Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ Změna spočívá v tom, že paragraf explicitně zmiňuje dvě ideologie – nacismus a komunismus. Někdo v tom může vidět uzavření debaty, která v téhle zemi běží prakticky od roku 1989, debaty o tom, zda si komunismus (a třeba i strana, jež ho má v názvu) zaslouží být postaven mimo zákon.

Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom mluvil s historikem a ředitelem Muzea paměti XX. století Petrem Blažkem, editorem a publicistou Luďkem Bednářem a kolegou Adamem Růžičkou, který se specializuje mimo jiné i na témata související se svobodou projevu.

Přinesla vám změna trestního zákona nějakou satisfakci?

Blažek: I malá změna se často propíše do širšího kontextu práva, uvidíme, jak to bude v tomhle případě. Nová formulace navazuje na věci, které v trestním zákoně byly už dřív. V Česku je už delší dobu trestné popírání nacistické a komunistické genocidy. Jediný, kdo byl odsouzen za popírání komunistických zločinů, je bývalý místopředseda KSČM Josef Skála, popíral vraždění polských zajatců v Katyni. Tu změnu jsem podporoval a účastnil se debat o ní, postavila se za ni správní rada našeho muzea, přidal se i ÚSTR, stejně jako Evropská platforma paměti a svědomí, která sdružuje asi sedmdesát organizací zabývajících se historií a politikou paměti. Jsem zvědav, co ta změna přinese. Jako spíš konzervativní člověk si nemyslím, že by kvůli ní měli jít do vězení lidé, kteří třeba někde řekli nebo napsali, že Stalin byl dobrý politik. Spíš by měla mít dopad na fungování politických stran nebo i podnikání.

A jak se vyvíjel názor Luďka Bednáře na postavení komunismu mimo zákon?

Bednář: Vyvíjel se velmi vydatně. Podle mě měla být tahle změna schválena nejpozději v roce 1995, snažil jsem se tehdy udělat všechno pro to, aby se tak stalo. Uspořádali jsme třeba tehdy konferenci, jíž se účastnily špičky světového antikomunismu, lidé jako Roger Scruton, Alain Besancon nebo Kenneth Minogue. S Bohdanem Dvořákem, tehdejším šéfem KAN, jsme chtěli uspořádat něco jako norimberský tribunál, kde by se soudily zločiny komunismu. Proti nám vystupovali lidé jako Václav Havel a Alexandr Vondra, kteří věřili, že komunismus pomalu vymizí. Teď jsme na tom tak, že se pětatřicet let od revoluce vyrovnáváme s tím, co jsme měli udělat v roce 1995. Přijde mi to až bláznivé a asi i zbytečné. Je na to už pozdě.

Adam Růžička je těsně porevoluční dítě. Jak v roce 2025 vnímáš debaty o postavení komunismu mimo zákon?

Růžička: Jsem rád, že se o tom tady bavíme. Ten zákaz komunismu totiž přišel jakoby mimochodem. Nějakou větší debatu, která by přijetí novely trestního zákona předcházela, jsem totiž nezaznamenal. Přitom jde o vyrovnání se se zásadním aspektem naší minulosti a také o zákaz komunistické strany, k němuž novela podle mě skoro určitě povede. Předkladatel návrhu té změny Martin Dlouhý se ve sněmovně řečnicky ptal, jestli si někdo dovede představit, že by v téhle zemi existovala fašistická strana. To znamená, že stejně jako ta fašistická by v Česku neměla existovat ani strana komunistická. Já ke komunismu vůbec žádné sympatie necítím. Zároveň mi přijde zvláštní bojovat proti potlačování práv a svobod tím, že budeme potlačovat práva a svobody.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.