„Mám zkušenost jen se dvěma trans muži, kteří porodili dítě“

Autorka Týdeníku Echo Tereza Matějčková vyzpovídala přední českou psychiatričku a sexuoložku Hanu Fifkovou. V knize Budeme, kým jsme? mj. nabízejí co nejucelenější pohled na přepjaté debaty ohledně trans tematiky.

Zmínila jste změnu zákona. Znamená to, že trans lidé již nebudou muset podstupovat operace pro změnu občanského statusu. Jak vás ale poslouchám, většina lidí na ty operace chce.

Mám za to, že jednoznačně.

Myslíte, že se to bude do budoucna měnit?

Nevím, osobně mám velmi málo klientek, male to female, které by si chtěly nechat penis. Jsou to jednotky. Bývají to trans ženy, které se obávají operace anebo jsou ve vztahu, v kterém je to pro ně únosné a naučily se žít i s penisem. U trans mužů se to mění více. V devadesátých letech chtěl každý kluk, aby mu vzali dělohu i vaječníky. V posledních deseti letech se to mění, možná i kvůli osvětě některých trans aktivistů, byť nevím, jestli slovo osvěta nedat do uvozovek. Aktivistické skupiny se snaží operace spíše rozmlouvat. Zdůrazňují, jak těžká je to operace, že se nedaří. Trans klukům říkají, že může nastat celosvětový výpadek testosteronu a oni zůstanou bez hormonů. Když si nechají vaječníky, prý nějaké hormony mít budou. Což je hloupost, vaječníky po deseti letech na testosteronu nebudou vytvářet vůbec nic.

Všimla jsem si i sporů uvnitř trans komunity. Někteří starší trans lidé se vymezují vůči zpravidla mladším aktivistům, kteří rozmlouvají operace, i vůči mladším trans lidem, kteří nepovažují operace za nutné. Kde vznikl ten rozkol?

Nevím a nerada bych spekulovala. Co se týče té operace, je to velmi osobní věc, kterou si každý musí rozhodnout sám. Ale část aktivistických skupin se skutečně snaží povýšit na normu odmítnutí operace. Tito lidé pak spíše chtějí, ať se změní společnost a nově se definuje, co je to muž, co je to žena. Ale mám za to, že trans muži budou prsa vadit vždy. Už jsme o tom mluvily. Ti lidé nechtějí být třetí pohlaví. Trans muž chce zapadnout mezi muže, nechce mít prsa. A je těžké chtít po společnosti, aby akceptovala, že muž s poprsím je muž a že žena může mít penis.

Přečetla jsem si román mapující trans komunitu ve Spojených státech, celosvětově velmi úspěšný. Jmenuje se provokativně Detransition, Baby, autorka Torrey Peters je trans žena. Pojednává o člověku, který prošel tranzicí, pak byl ale nespokojený s výsledkem, také byl fyzicky napaden a rozhodl se vrátit do své původní mužské role. Sám zdůrazňuje, že nepřestal být trans, ale že už pro to nechce nic dělat: chce prostě být trans, ne ze sebe trans dělat. Zaujalo mě, že se mohl snadno vrátit do původní role, protože neprošel odebráním orgánů, stejně jako většina trans lidí vystupujících v knize. Rovněž zde vystupují trans muži, kteří porodí dítě. Autorka svou knihou mimo jiné apeluje na společnost, aby přestala být tak zaťatá a myslela si, že rodí jen ženy.

Dobře, ale kolik takových případů budete ve společnosti mít? To je tak mizivé procento. Já mám zkušenost se dvěma trans muži, kteří porodili dítě, a to se touto problematikou zabýváme třicet let. Opravdu nevím, jestli si kvůli tomu má společnost měnit mentální návyky.

Ukázka je z knihy Budeme, kým jsme? Koupit si ji můžete zde.