„Obětovat děti je strašně jednoduché.“ Jaké bylo vyrůstat s rodiči stejného pohlaví

Narození dcery politika Jiřího Pospíšila oživilo téma dětí ve stejnopohlavních rodinách. Pospíšil je gay, žije s jiným mužem. Dceru odnosila jeho kamarádka. Podle bývalého ministra je hlavní, aby dítě vyrostlo u milujících rodičů. Veřejně akcentuje své právo na štěstí, které nikomu neubližuje. Nechme stranou, že kandiduje do Poslanecké sněmovny, takže není ochoten být dítěti plně k dispozici. Celé je to komplikovanější. Americká organizace Them Before Us – Ony (tedy děti) jsou důležitější než my sbírá a zveřejňuje svědectví lidí, kteří vyrostli s rodiči stejného pohlaví. Nestěžují si na nedostatek lásky, ale na absenci právě otce nebo právě matky, jejichž roli stejnopohlavní partner jejich rodiče při nejlepší vůli ztělesnit nedokázal. Zakladatelka organizace Američanka Katy Faustová čerpá z vlastní zkušenosti, vychovávaly ji dvě ženy.

Zdůrazňujete, že jak s matkou, tak s její přítelkyní jste vždy měla velice hezký vztah. Braly vás do duhových průvodů?

Duhové průvody mě minuly. Ale rozhodně jsem věřila, že mým úkolem je uchránit svoji matku před kritikou okolí. Což je pro děti, které vyrůstají v nestandardním rodinném uspořádání, naprosto typické, hlavně kolem sedmnácti osmnácti let, když ještě bydlí doma. Jsou loajální, protektivní. Vlastní názory na sex a manželství jsem si začala formovat poté, co jsem se nechala v sedmnácti pokřtít, a i pak mi to ještě pár let trvalo. Ale s dětmi z jiných LGBT rodin jsem se znala vždycky. Začalo mi docházet, že vlastně nikdo zvnějšku neví, co jsme reálně prožívaly, když jsme vyrůstaly v domácnosti lidí stejného pohlaví, bez biologického otce, bez biologické matky. Nakonec jsem v roce 2018 založila svoji neziskovku, která dává hlas přesně těm dětem, jako jsem byla já.

Kolik dospělých je ochotno svá dětská zranění zveřejnit?

Deset až dvacet procent, a to i když změníme jejich jméno nebo město. Může jim být klidně přes čtyřicet, ale jsou pořád v zajetí jakéhosi spojenectví s rodiči, které nechtějí zklamat tím, že řeknou pravdu. Že vyrůstat bez jednoho nebo obou pokrevních rodičů prostě nebylo v pohodě a že se to na nich podepsalo. Pamatuju si třeba jednoho chlapíka, kterého vychovaly dvě lesby. Věděl, že jedna by to vzala, ale druhou by ztratil, kdyby nahlas pojmenoval to, co udělaly, tedy že ho připravily o otce. Tyhle dospělé děti se často drží zuby nehty své primární vazby, navíc je to často jediný vztah, který v životě mají. Bojí se, že jejich příběh na mém webu by jim rozerval svět na cucky.

Opakuje se v těch příbězích nějaký vzorec?

Tragické situace ztráty otce nebo matky existovaly vždycky. Otec padl ve válce, matka zemřela při porodu dalšího dítěte. Nové je to, že dnes tyhle situace opuštění aktivně vytváříme tím, že dospělí nadřadí sami sebe před potřebami dítěte. V Them Before Us rozeznáváme tři skupiny situací, které jsou vnímány jako zraňující. První: reprodukce za pomoci třetí strany: dítě bylo vytvořeno pomocí darované spermie nebo vajíčka nebo za pomoci surogátní matky. Druhá: děti z LGBT rodičů, vychovány dvěma matkami, dvěma otci anebo třeba otcem, ze kterého se stala matka. Třetí: rozvod a opuštění dítěte rodičem, kdy jeden nebo oba dva odmítli odvést těžkou práci na svém vlastním vztahu a ze vztahu odešli. Všechna tahle uspořádání ve výsledku vyžadují, aby dítě částečně nebo úplně obětovalo vztah s jedním anebo oběma pokrevními rodiči. Tím, že tyhle situace normalizujeme, a dokonce aktivně tvoříme ve jménu „rovnosti“, bereme dětem naprosto fundamentální právo na to, aby byly milovány a vychovávány těmi dvěma lidmi, kteří je přivedli na svět.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.