Internet byl jejich moře

KOMENTÁŘ

Internet byl jejich moře
Mezi jednoznačně poražené ve volbách do Evropského parlamentu v Česku patří Piráti. Foto: Piráti
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Chceme ještě vůbec mít děti?

KOMENTÁŘ

Český statistický úřad zveřejnil čísla o porodnosti a počtu obyvatel této země. Dělá to pravidelně, nejnovější zpráva přináší čísla za první pololetí letošního ...

00:08

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Mezi jednoznačně poražené ve volbách do Evropského parlamentu v Česku patří Piráti. V tom zrychleně ubíhajícím čase zdejší nejenom politiky je snadné zapomenout, že před posledními sněmovními volbami to byla strana, o níž se předpokládalo, že by se mohla stát hlavní opoziční silou, největší protiváhou ANO.

Andrej Babiš se vůči nim také tenkrát vymezoval jako proti nejdůležitějšímu protivníkovi. V příštích parlamentních volbách to tak, řekl bych, nebude, Piráti v nich možná budou bojovat o holé přežití. Co se stalo?

 

Na tuhle otázku existují jaksi standardizované odpovědi. Piráty jednak vypekl jejich koaliční partner STAN, jehož voliči důsledným kroužkováním dosáhli toho, že zastoupení jejich strany, tehdy výrazně slabší části koalice, je ve sněmovně ve srovnání s Piráty disproporčně velké.

Kvůli tomu se z nich v rámci vládní koalice stal slabší partner, navíc v mnoha ohledech ideově nekompatibilní s těmi silnějšími, moc si toho vůči nim neprosadí. Komentátoři Pirátům myšlenkově bližší než já v tom vidí zásadní příčinu jejich úpadku – kompromitovali se mesaliancí se silami, jejichž politika původní pirátské myšlenky popírá. Měli by reprezentovat pokrokově smýšlející mladé lidi, a místo toho dělají stafáž ve spíš konzervativním kabinetu.

Vlastně se to tak zdá logické. Ale kam se v tom případě poděli všichni ti voliči, kteří by rádi podpořili třeba i radikálně progresivistickou stranu, jež se nešpiní účastí ve Fialově vládě? Pokud je Piráti zklamali, mohli přece přejít jinam, třeba k Zeleným nebo jiné partaji orientované na mladé pokrokově smýšlející voliče z velkých měst. Jenomže volební zisk Zelených byl stejně mizivý, jak je v posledních letech obvyklé.

Argument o odcizení se voličům by se dal postavit i zrcadlově. Pro některé voliče nemusí být problém v tom, že Piráti popřeli sami sebe, ale v tom, že sami sebou zůstali. Jejich apel před lety nespočíval v tom, že by všichni jejich voliči byli nadšeni všemi body jejich programu. Některým mohlo stačit, že na ně strana působila nějakým vágně sympatickým dojmem. Jsou mladí a energičtí, tak daleko od Babiše, jak to jenom jde. A v očích takových stoupenců mohli Piráti upadnout kvůli tomu, že jim předvedli, jak extrémní figury v té straně taky jsou, jak naivní byla jejich představa nově pojaté vnitrostranické komunikace, která se v reálu ukázala jako paralyzující, pobízející k vyhrocování konfliktů a předvádění se, častému roztáčení „spirály čistoty“.

Piráti se vždycky prezentovali jako strana, která „umí“ technologie, je s nimi úzce spjatá, pirátské hnutí taky vzniklo z dění na internetu, snahy politicky prosadit volné sdílení na síti. Internet je naše moře, hlásali Piráti hrdě před posledními sněmovními volbami. A vlastně měli pravdu. Internet skutečně je jejich moře. Jenomže povaha moře je dvojaká, není to jenom výzva k odvážné cestě, která může vést k objevům, suchozemci neznámý živel, který člověku umožní rozšířit si obzory, přerůst vlastní malost a determinovanost.

Z moře se může stát past a taky hrob, svět vůči člověku netečný a často i nepřátelský. Internet byl pro Piráty formativním prostředím, a je proto zákonité, že se na nich ve větší míře projevil způsob, jímž ovlivňuje lidi obecně. Přizpůsobil je svým imperativům a taky svému času, v němž co chvíli jedna vlna nahoru vynese nějakou novou atrakci a vystaví ji roztěkanému publiku, aby ji pak druhá vlna smetla a poslala na dno.