Mučedník motorismu

KOMENTÁŘ

Mučedník motorismu
Oto Klempíř, politický marketér, textař a donedávna jeden z vokalistů skupiny J.A.R. Foto: Motoristé sobě
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Na správné straně je dobře

KOMENTÁŘ

Kdysi jsme zde psali o povídce amerického blogera Scotta Alexandera (jmenuje se Sort by Controversial), z níž pochází pojem Shiriiny nůžky. Programátorka jménem ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Stala se strašná věc. Někoho vyhodili z kapely. Za názor! Týká se to nás všech, protože je to jen další ilustrace... něčeho. Asi tušíte, nač narážím. Oto Klempíř, politický marketér, textař a jeden z vokalistů skupiny J.A.R., dostal padáka z kapely, když se jeho spoluhráči dozvěděli, že se stal volební lídrem Motoristů v Plzeňském kraji. Došlo tím mimo jiné k pověstnému rozpoutání diskuse.

 

J.A.R. jsou docela populární kapela, do těch debat se ale pustili i lidé, kterým je populární hudba spíš volná, situace to zjevně vyžaduje. Jde o hodně. Slovy z textu Petra Kolmana na serveru Lidovky.cz: „...to je přesně ten okamžik, kdy přestáváme být otevřenou společností a začínáme být kroužkem vyvolených, kde platí jediná pravda. A kdo se odchýlí, letí. A je jedno, že jste pro ně roky pracovali, psali jim texty, zpívali do ochraptění, jezdili koncerty po všech čertech, byli u zrodu všeho. Přátelství? Loajalita? Důvěra? Zapomeňte. Je to vlastně symbol dnešní doby: vztahy nejsou o vztazích, ale o názorové shodě. Nejsi jako my? Nejsi náš. Hybaj! A jsi-li jiný – i když neublížíš, jen mluvíš –, dostaneš ránu. Ne fyzicky, ale společensky. A někdy i profesně či umělecky.“

Z textu pana Kolmana může mluvit i fanouškovská zraněnost, hudbu J.A.R. poslouchá třicet let. Já ne, zároveň ale nemůžu říct, že bych vůči té kapele cítil nějaký odpor, prchal z hospody, anebo aspoň frflal do piva, když ji slyším z rádia. Mám odstup, dalo by se říct. A z toho odstupu vidím, že Otu Klempíře nevyhodili za názor. Pokud se pánové v kapele po těch mnoha a mnoha letech spolu ještě baví, jeho názory byly zbytku skupiny asi známé. Pokud pan Kolman velmi emotivně operuje pojmy přátelství, loajalita a důvěra, tak to všechno jsou dvojstranné vztahy. Kapela tvrdí, že se o nové Klempířově kandidatuře dozvěděla z médií, Oto Klempíř to nevyvrací. Kdybych hrál v kapele, na které by mi záleželo tolik jako Otu Klempířovi na J.A.R. (aspoň se v tom smyslu vyjadřuje) a jejíž členy bych považoval za svoje přátele, asi bych s nimi tu kandidaturu jako loajální člověk probral předem a nestavěl je před hotovou věc. Je to – mimo jiné – velmi neloajální chování. Protože kandidatura, navíc z prvního místa, bez ohledu na to, za jakou stranu, je pro život kapely zásadní změna. V době kampaně má každý koncert neodstranitelnou předvolební dimenzi, co ty členy kapely, kteří danou partaj nevolí (rozumím-li tomu dobře, byli to v J.A.R. kromě Oty Klempíře všichni), celkem logicky rozčiluje – a kapelu to s politikou spojuje způsobem, který nemohli ovlivnit. A po volbách? Kdyby ta kampaň byla úspěšná, tak to pro ni znamená další provozní komplikace. Politici mívají dost nabitý program, těžko si představit, že by si Oto Klempíř bral volno z politiky, aby jel na šnůru. A pro kapely je dost typické, že chtějí hrát, pro některé z jejich členů to dokonce znamená důležitou součást obživy.

Zvláštní svět. Jistě, je možné vytáhnout ten nejprůstřelnější argument – kdyby kandidoval za vládní stranu, nestalo by se to. Jenomže lidé, kteří ho užívají, nevědí, co by se stalo, já to nevím, počítám, že to nevědí ani členové J.A.R. Ale jistě, smyslem těchhle sporů pro větší část jejich účastníků bývá dostat se co nejrychlejší zkratkou do žádoucího stavu svatého pobouření. A člověk odhodlaný právě k tomuhle, se většinou nenechá rozhodit tím, že jeho tvrzení nemá oporu ve faktech.

Nevím, jaké v J.A.R. panovaly a panují vztahy. Troufnu si jenom podotknout jedno. Kapely se vždycky rozpadaly nebo vyhazovaly členy i z důvodů, které lidem zvenčí mohly připadat malicherné. Taky proto, že většinou nešlo jenom o tu jednu konkrétní věc. V kapelách se žije dost nablízko, což může mít taky nějaké nevýhody, věci se mohou během let jedna k druhé nasčítat, tenze se může dlouho držet pod povrchem a přijde poslední kapka a najednou to nejde. Někdy to může být až takhle banální. Ale já vím, v J.A.R. to mohlo být úplně jinak. Pětatřicet let je na kapelu hodně dlouho. Zvláštní není to, že z ní někdo nedobrovolně odchází, ale že to ti lidé spolu vydrželi. Na celém „diskurzu“ kolem stojí za zmínku hlavně to urputné nutkání předstírat porozumění věcem, které debatující nevědí, vědět nemohou a ani nepotřebují.

×

Podobné články