Hra o pozice. Pod kterým z předsedů politických stran se kývá židle?

Volby, které proběhnou v pátek a v sobotu tento týden, nezamíchají kartami pouze v tom smyslu, že některé strany či hnutí vyšlou vládnout, zatímco jiné do opozice. Voliči hlasováním také vystaví subjektům pomyslné vysvědčení, co se dosavadního působení týče. A taková „známka“ může rozkolísat vedoucí židle, respektive pozici těch, kteří na nich sedí. Kdo z předsedů hraje o přežití?

Hlasování skončí v sobotu ve 14.00, následně se budou několik hodin hlasy sčítat. Dokud neuvidíme výsledky, jde pouze o teoretizování. Nicméně i tak může být zajímavé projít si potenciální scénáře. Zřejmě nejvíce veřejnost zajímá osud Petr Fialy (ODS), současného premiéra. Pokud by současná čtyřkoalice plus v současnosti opoziční Piráti získali 101 či více mandátů ve sněmovně, není co řešit. Nicméně obhájit post předsedy vlády je v České republice obecně složité: podařilo se to pouze Václavu Klausovi v devadesátých letech a ani on nezvládl druhé volební období dokončit, neboť přišel tzv. sarajevský atentát.

Každopádně nedlouho po nadcházejících volbách – termín ještě není stanoven – bude ODS mít svůj volební kongres, kde určitě dojde na hodnocení uplynulého. „Případná personální zemětřesení určitě nejvíce hrozí v rámci koalice Spolu, konkrétně u ODS, jejíž předseda je hlavní tváří koalice. Tam se dá určitě očekávat, že pokud Spolu výrazně neuspěje, bude velký tlak na to, aby Petr Fiala skončil,“ zhodnotil pro Echo24 politolog Michael Drašar z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Pokud někdejší pětikoalice ve volbách nezvítězí, bude záležet, jak moc prohraje koalice Spolu a jak moc samotná ODS. Pro představu: V minulých volbách získala celá koalice 71 křesel v dolní komoře Parlamentu, nyní ji poslední průzkumy tří největších agentur (STEM, Median, Kantar) přiřknuly mezi 41-46 mandáty. Ve vzduchu se navíc jako zlověstný strašák vznáší možnost kroužkovacího masakru ze strany lidovců, kteří jsou tradičně silní na Moravě a kteří v těchto krajích mohou přeskočit kandidáty dvou dalších stran koalice. A to i přesto, že se koalice snažila rozprostřít po celé ČR kandidáty rovnoměrně, co se jejich šance na zvolení (tedy čelního místa na kandidátní listině) týče.

Je tak dost dobře možné, že i ve chvíli, kdy Spolu úplně nepropadne, může být výsledek občanských demokratů chudší, než by se dalo na první pohled čekat – v kuloárech někteří koaliční poslanci hovoří o polovině či ještě méně ze současných 35 křesel, na nichž „modří“ sedí. Za takové situace by bylo určitě velmi složité obhajovat pozici předsedy. Otázkou ovšem je, kdo by případně byl Fialovým vyzyvatelem, neboť lidé, jejichž jména se v tomto ohledu skloňují (zejména Martin Kupka či Eva Decroix), jsou výhradně příznivci Fialovy politiky a tak si lze jen těžko představit, že by výměna Fialy za ně měla nějaký větší smysl nežli vizuální. Naopak kritici Fialovy politiky, například hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba, zatím hibernují.

Klub plný loajalistů

Navíc je potřeba vzít v úvahu, že řadu míst, které po volbách připadnou ODS, ve sněmovně zabere sám Fiala a lidé, kteří s ním vládli: tedy například ministr financí Zbyněk Stanjura, ministryně obrany Jana Černochová, ministr kultury Martin Baxa či zmínění ministři dopravy a spravedlnosti, kteří jsou na „volitelných“ pozicích kandidátek. Fiala je tak vůči svému pádu poměrně slušně pojištěn, pakliže by nedošlo k naprosté revoluci zespodu a voliči ODS by nevyslali do popředí úplně jiné kandidáty – neotřelé tváře.

Nebo pokud se nerozhodne Fiala skončit sám. Ostatně Petr Fiala je nejdéle sloužícím předsedou ODS, neboť v uplynulých měsících dokonce předehnal zmíněného Václava Klause. Stranu řídí od roku 2014. Tehdy byla ODS v troskách v důsledku pádu kabinetu Petra Nečase (ODS), jenž byl zaviněn policejní razií na Úřadu vlády ČR.

„Změna ve vedení strany vždycky znamená změnu charakteru strany a otevírá se tak celá řada možností, kam strana může směřovat dál - od ochoty spolupracovat s ANO po opuštění projektu SPOLU, které mám za celkem pravděpodobné,“ míní politolog Otto Eibl z Masarykovy univerzity v Brně.

A zde se naskýtá ještě jedna zajímavá paralela s Václavem Klausem. Ten sice nedokončil celé druhé volební období začínající rokem 1996 ve funkci premiéra právě kvůli zmíněnému převratu v řadách jeho strany, vaz mu to ale nezlomilo a dokázal setrvat v roli předsedy „modrých“ i poté – až do roku 2002, tedy ještě přes celé jedno další období, které je známé jako doba opoziční smlouvy. Takový scénář ale momentálně u Fialy zřejmě není realistický, neboť i kdyby si navzdory předvolebním slibům spolu po volbách zadalo hnutí ANO a ODS, co se příští vlády týče, muselo by to pravděpodobně být bez hlavních figur obou subjektů: Andreje Babiše a právě Fialy.

Osud koalice Spolu

S tím, jak dopadne premiér Fiala a jeho domovská ODS se neodlučně také váže to, zda bude pokračovat koalice Spolu. „Ohrožené jsou samozřejmě zejména koalice. Pro ně nedává unisono působení v opozici smysl. Ale záleží i na dlouhodobém výhledu a schopnosti strany samostatně mimo koalici přežívat,“ zhodnotil pro Echo24 politolog Eibl, podle kterého je v případě neúspěchu Spolu ve volbách „držení současné koaliční linie ve střednědobém horizontu méně pravděpodobné“, co se ODS, KDU-ČSL i TOP 09 týče.

V pozoruhodné situaci je TOP 09, která nebude mít po volbách komu vystavovat účet, protože je de facto bez předsedkyně již nyní. Markéta Pekarová Adamová již před řadou měsíců oznámila svůj konec v politice ze zdravotních důvodů a nyní jen čeká, než se mandát završí. Za potenciální nástupce jsou považováni buď nynější ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, nebo pražský radní pro kulturu Jiří Pospíšil. Ani jeden z nich se přitom ale do vedení nijak zvlášť nežene a stále opakují, že je nutno vyčkat na situaci po volbách. Skoro jakoby nikdo neměl chuť partaj, které komentátoři dávají přívlastky jako ideově či personálně vyprázdněná, pozvedat ze dna. Otázkou samozřejmě je, zdali je ještě vůbec co pozvedat – to právě odhalí volby.

Oba muži přitom mandát velmi pravděpodobně získají, neboť kandidují na druhé pozici v Praze (Pospíšil), respektive třetí v Jihomoravském kraji (Válek). „Teď mám ambici vyhrát volby a sestavovat vládu,“ sdělil Echu Válek na otázku, zda by chtěl vést „topku“. Rozdílný pohled nabídl Pospíšil. „Pokud Spolu uspěje, premiérem bude znovu Petr Fiala a bude se debatovat, zda má Válek pokračovat. Pokud prohraje, nastane katarze i v menších stranách,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Echo24 bývalý ministr a europoslanec s dovětkem, že případná „opoziční role může TOP 09 posílit, očistit ji od vládních neúspěchů a posílit její identitu, neboť opozice dává šanci růst“. Pospíšil ale zároveň dodává, že – vzhledem k tomu, že se stará o malé dítě a v politice si své už odžil – nemá zatím jasno, zda by on chtěl být tím, kdo povede TOP 09 v opoziční roli. S Válkem by každopádně „topka“ směřovala spíše v započatém směru a tedy ke sloučení s ODS, domnívají se insideři.

Zato poměrně klidná situace je v KDU-ČSL. Lidovci si navolili nové předsednictvo minulý rok na podzim, do předsednického křesla usedl Marek Výborný, který stranu již jednou v minulosti vedl. Šlo o poměrně kompromisní rozhodnutí, neboť strana se chtěla odchýlit od směru, který vytyčil Marian Jurečka, Výborného předchůdce. Zároveň se ale lidovci nechtěli odklonit tak výrazně, jak to nabízeli například poslanec Šimon Heller či senátor Jiří Čunek. Dle informací Echo24 zůstává situace i téměř po roce stejná a Výborný jakožto nejmenší možné zlo pro různá křídla strany se nemusí příliš obávat. Jak bylo navíc řečeno výše, KDU-ČSL si brousí zuby na svůj vlastní úspěch, ačkoliv třeba Spolu jako celek pohoří.

Zřejmé cíle

Skrze jasně stanovenou metriku nahlíží na nadcházející volby hnutí STAN. Jeho předseda Vít Rakušan uvedl, že jakýkoliv jednociferný výsledek, tedy méně jak 10 procent, by vedl k jeho rezignaci. V posledních průzkumech tří velkých agentur se přitom hnutí pohybuje mezi 10-13 procenty, tedy Rakušan nemusí mít pozici předsedy skálopevně danou. Šéf STAN ale dle svých slov cílí na 15 procent a chce být případně i premiérem.

S úspěchem ve volbách spojil svou pozici předsedy Pirátů i Zdeněk Hřib a to už dokonce ještě před tím, než šéfovské křeslo získal. Kandidoval totiž coby „dočasný krizový manažer“, který měl dostat Piráty z těžké situace po „vyhazovu“ z vlády zpět na výsluní. „Určitě věřím ve dvouciferný výsledek, co se zisku hlasů týče,“ sdělil Hřib autorovi textu v rozhovoru poté, co byl pražský politik zvolen do předsednického křesla partaje. Ačkoliv Piráti v preferencích rostli a zdá se, že dostat se do sněmovny pro ně nebude žádný problém – což ještě před půl rokem nebylo tak jasné –, poslední průzkumy jim přiřkly pouze mezi 9,5-10,1 procenty. Byť Hřib nespojil se slibem konkrétně své odstoupení, horší výsledek by mohl vést k tomu, že bude vnímán jako slabý lídr.

Kdo se nemusí bát?

Naopak povětšinou v klidu mohou být strany, které jsou po celé volební období v opozici, jak parlamentní, tak té mimo sněmovnu. To potvrzuje i politolog. „Změny se spíše nedají očekávat u subjektů, které jsou výrazně spojeny s konkrétními osobnostmi, jako je Přísaha, Motoristé nebo i Stačilo!,“ řekl Echu odborník Drašar. Právě menší uskupení nemusejí mít tolik viditelných politiků, kteří by případného lídra dokázali nahradit: to je případ zejména senátora Róberta Šlachty, který je jediným zástupcem jeho subjektu, který kdy usedl v Parlamentu ČR.

Předseda Motoristů sobě Petr Macinka na dotaz Echo24, zda by se vzdal funkce předsedy, kdyby se strana neprobojovala přes 5procentní hranici, neodpověděl. V minulém týdnu na zahájení poslední fáze kampaně Motoristů jasně deklaroval, že strana hranici překročí a vstoupí do sněmovny. Na akci zároveň již hovořil o plánech pro komunální volby, které nás čekají v příštím roce. Je tedy nepravděpodobné, že by Macinka opustil své dlouho opečovávané dítě, kterým Motoristé sobě jsou, a to zřejmě ani tváří v tvář neúspěchu. Poslední průzkumy dávají Motoristům preference mezi 4,5-6 procenty. Další z nemnoha viditelných tváří strany, europoslanec Filip Turek, má titul čestný prezident strany, není ovšem jejím členem.

Co se hnutí Stačilo! týče, které sdružuje další strany včetně Socdem, osud předsedy Daniela Sterzika alias youtubera Vidláka, pokud by se nedostal do sněmovny, není zřejmý. Nicméně ani on by pravděpodobně své „dezolátské“, jak ho sám nazývá, tažení nevzdal a kandidoval by v některých z dalších voleb. Otázkou je, zda za toto hnutí. „U Stačilo! bude úspěchem vstup do sněmovny, tam se není příliš čeho obávat. I když je otázkou, jak se budou jednotliví představitelé této skryté komunistické kandidátky chovat. To znamená: Stačilo! může být jen prostředkem, jak se dostat do parlamentu, ale zároveň může být i platformou, která bude mít dlouhodobější trvání,“ popsal dvojakost subjektu pro Echo politolog Eibl. Poslední tři průzkumy od citovaných agentur Kantar, Median a STEM dávají hnutí od 5,5-7 procent.

Zatímco šéfka KSČM Kateřina Konečná by v roli předsedkyně strany zřejmě zůstala i při neúspěchu Stačilo! – vykonává jako jediná česká komunistka mandát v parlamentu, byť tom evropském –, zajímavější jistě bude sledovat budoucnost „socdemačky“ Jany Maláčové. Ta totiž také získala mandát s tím, že vrátí kdysi velkou stranu známou pod značkou ČSSD (nyní zkratka patří uskupení expremiéra Jiřího Paroubka) do sněmovny a neváhala se kvůli tomu spojit ani s komunisty, což nese jisté neblahé historické konotace. Pokud by ve svém úkolu neuspěla, volání po rezignaci v rámci strany by jistě zesílilo (je velmi diskutabilní, zdali zisk jednoho mandátu ve sněmovně, který by připadl například Lubomíru Zaorálkovi kandidujícímu v Moravskoslezském kraji, je návratem strany do dolní komory). Je však otázkou, zdali po odchodech viditelných tváří ze Socdem, které nastaly, když strana vstoupila na kandidátky Stačilo!, ještě existuje někdo, kdo bude po dodržení slibu volat.

Předseda ANO Babiš setrvává ve funkci šéfa hnutí od jeho založení v roce 2012, tedy více třináct let (v roce 2011 vznikla Akce nespokojených občanů, na které ANO, registrované v květnu 2012, navazuje). Náznaky, že se expremiér hodlá stáhnout do ústraní přitom nejsou. Tentokrát jsem neslyšeli ani okřídlené: „Pokud se nestanu premiérem, tak v politice končím.“ A ANO má dle průzkumů našlápnuto k vítězství. Podle Babišových kritiků je navíc spíše vlastníkem hnutí nežli jeho předsedou, což dokládají třeba na tom, že stanovy ANO říkají, že předseda je oprávněn vyškrtnout kandidáta hnutí z listiny a to i přesto, že byl schválen krajskými a místními organizacemi. Teoreticky by také Babiš mohl řídit hnutí, které založil, i poté, co by nebyl ve funkci jeho předsedy, a to skrze neformální vliv.

Podobně dlouho ovládá hnutí SPD Tomio Okamura – 10 let od jeho vzniku v roce 2015. Ani on nejeví známky toho, že by hledal nástupce. A i jemu předpovídají průzkumy lepší výsledek než posledně, byť za cenu toho, že na své kandidátky umístil několik lidí z jiných stran (Jindřich Rajchl z PRO, Zuzana Majerová z Trikolory, atd.), kteří pravděpodobně mandát získají, neboť jsou v daných krajích lídry či na druhé pozici, což ubere prostor členům jeho hnutí.