Informační revoluce dorazila, ano. Ale je dobrá?

KOMENTÁŘ

Informační revoluce dorazila, ano. Ale je dobrá?
Pakliže bychom v duchu nového popisu mediální krajiny měli Muska samotného považovat za vydavatelství, pak je k diskuzi, zda je toto nové vydavatelství ve všem všudy lepší než stará vydavatelství, píše Martin Weiss. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Není nad dobře natočenou vraždu

PODCAST MUŽI ZA PULTEM

Muži za pultem se rozplývají nad filmem MaXXXine, závěrečným dílem hororové trilogie režiséra Ti Westa, oblíbence Martina Scorseseho a dalších veličin. Trpěli ...

00:01

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Tomáš Jirsa napsal na substacku svého Insideru výživný, zajímavý post o tom, jak „informační revoluce dorazila do střední Evropy“. Je zasazen do rámce aktuálních domácích událostí, například konfliktů mezi novináři a majiteli v redakcích Seznam Zprávy či Markízy nebo návrhu na zvýšení koncesionářských poplatků. Věta „ve světě, kde cokoli od StarDance po Chalupáře je veřejnoprávní, je pak normální vynucovat veřejnoprávní principy i po komerčních médiích“ je myslím velice přesným zhuštěným shrnutím mentálního nastavení, jež k těmto konfliktům vede.

Ředitel ČT Souček krátce po svém loňském zvolení mluvil o tom, že by si představoval, že by jakémukoli možnému zvyšování koncesionářských poplatků měla předcházet veřejná diskuse, tuším včetně velké konference, o tom, jaké služby od veřejnoprávních médií chceme. Protože tu představu, kodifikovanou víceméně implicitně, má televize už desítky let stejnou, a mediální svět se mezitím velmi změnil. Něco takového teď probíhá třeba ve Švédsku, kde má parlament na rozhodování o poplatcích a mandátu veřejnoprávních médií k dispozici několikasetstránkovou podkladovou studii. Ale u nás se na Součkovu konferenci zapomnělo a spějeme expresním spojem ke zvýšení koncesionářských poplatků.

 

Pak Jirsa rekapituluje tu technologicky hnanou proměnu mediálního trhu a využívá při tom analýzu od člověka jménem Chamath Palihapitiya. Rekapituluje myšlenky, které jsou ve vzduchu nebo už byly někde řečeny (třeba to srovnání s vynálezem knihtisku a jeho dopadem na protestantskou revoluci je dnes už často opakovaným, i když výstižným příměrem). Popisuje osamostatnění některých osobností dosud zaměstnávaných médii a nové monetizační platformy, které je obsluhují. Rekonceptualizuje některé pojmy pro nové poměry. Nejvlivnější influencery, „jako je třeba Mr. Beast, musíme začít vnímat jako regulérní obsahová vydavatelství,“ píše.

Jsou to užitečné texty s vhledem do vnitřního fungování ekosystému. Ale taky jsou psány z pozic, které nahlížejí vývoj tak, že „to tak prostě je“. Pokud mu rozumíte, uchytíte se v něm. Což skýtá příležitost k otázce, jak dobrý ten vývoj je. A ve mně to vyvolalo vzpomínku na Josefa Kudláčka.

Pozor, bude následovat devadesátkový deep dive. Josef Kudláček se po listopadu vrátil z emigrace a hned v březnu 1990 založil inzertní noviny Annonce. Obsahovaly stránky a stránky řádkové inzerce a taky autorský sloupek vydavatele, který byl muž silných názorů. Byly nesmírně úspěšné a Kudláček o rok později založil Český deník, který ze zisků Annonce živil. Byly to noviny, v jejichž první iteraci jsem působil třeba já a v druhé třeba Michal Musil, Robert Čásenský nebo Pavel Šafr. Dnes by ty noviny byly experty zcela jistě označeny za extrémně pravicové.

Vždy když vyšly statistiky prodeje deníků, Josef Kudláček chodil a vykřikoval či psal do některého ze svých sloupků: „Ale nejprodávanějšími novinami v Československu je Annonce!“

To byla technicky vzato pravda. Annonce obsahovala písmenka tak jako noviny, tiskla se na novinovém papíře na rotačkách tak jako noviny a prodávala na stáncích tak jako noviny.

Mr. Beast je obsahové vydavatelství, podobně jako Annonce byla novinami.

Palihapitiya celý svůj report nazývá „Creator economy – nová fáze médií“. Slovo creator je jedním z nejfrekventovanějších pojmů nové mediální ekonomiky a jedním z nejvíce zavádějících. Vytváření, tvorba není definičním znakem těchto lidí a 99 procent z nich nic netvoří. S lidmi, kteří něco tvoří a díky nimž bývaly sociální sítě zajímavé místo, nemají nic společného. Jejich definičním znakem je, že se snaží jakýmkoli způsobem upoutat pozornost diváků a nějak ji monetizovat. Nejčastější postupy jsou vychloubání se, kolik mají sledovatelů, slibování, že své sledovatele naučí, jak se stát bohatými, clickbait a kradení obsahu. Nějaká tvorba je opravdu na posledním místě.