Statisíce lidí prochází životem offline. Nedosáhnou na některé služby, příspěvky či slevy
DIGITÁLNÍ VYLOUČENÍ
Ani v tomto volebním období se zjevně nevyřeší debata o tom, zda za sebou postupný přechod k digitálnímu životu nezanechává příliš „padlých“. Tedy lidí, kteří se dostávají do tzv. digitálního vyloučení, v němž mají stále větší potíže fungovat bez chytrých telefonů či neustálého připojení k internetu. Podle průzkumů jde přitom minimálně o statisíce lidí. Půjde tak spíše o téma, jehož dopady se budou zhmotňovat čím dál častěji a tedy ani v příštím volebním období nevymizí. Zatímco populace stárne, technologie naopak závratně nabírají tempo a pro část společnosti se tak paradoxně některé služby stávají vzdálenějšími.
Zatímco pro stát i byznys jde o poměrně logickou cestu, která znamená snižování nákladů a zjednodušování či zrychlování přístupu ke službám pro většinovou populaci, pro nemalou menšinu společnosti začíná jít v řadě případů o problém či minimálně nepříjemné komplikace. Přechod na digitální způsoby čerpání služeb či získávání oficiálních informací znamená pro tyto lidi, často například starobní důchodce, nejen výrazně horší dostupnost, ale například i větší výdaje či bariéry v přístupu k věcem, jako je zdravotní péče.
„O některé příspěvky na prevenci lze u Všeobecné zdravotní pojišťovny žádat pouze on-line. To je pro některé lidi ale nesmyslná bariéra. ,Máma je nezávislá a dost šikovná na svůj věk, orientuje se ve spoustě věcí, ale v tomhle ne. Proč takového člověka odříznou, proč teď musí škemrat o pomoc? Rozčiluje mě to,‘ popsala situaci dcera ženy, která na nepřístupnou službu narazila v dubnu 2024,“ popisuje na svém webu organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se tématem digitálního vyloučení dlouhodobě zabývá a upozorňuje na celou řadu konkrétních případů.
Mimo jiné poukazují například i na známou praxi obchodních řetězců, v kterých začíná platit, že kdo nemá chytrý telefon s aplikací, může nakupovat výrazně dráž a podle kritiků navíc „prodávat“ svá osobní data (tématu jsme se věnovali například zde). Podobně se pak s myšlenkou práva na nedigitální život pojí i otázka mizejících možností platit v hotovosti.
Podle kritiků nejde o to snažit se podobný vývoj zastavit, ale ponechat lidem do určité míry možnost volby. Data dlouhodobě ukazují odklon od placení hotovostí, Češi v tom patří dokonce k evropským premiantům, ačkoliv využívání táhnou především větší města. Stejně tak například čísla ukazují i na růst využívání digitálních služeb státu. Podporovatelé práva na život „offline“ ale argumentují mimo jiné i tím, že dochází k digitálnímu vyloučení či komplikacím v životě nemalé části populace, která zkrátka moderní technologie nevyužívá či k nim nemá přístup. „Až 17 % dospělých v Česku je zasaženo digitálním vyloučením. Nepoužívají digitální technologie, nemají stabilní připojení k internetu. Dalších 16 % obyvatelstva je digitálním vyloučením ohroženo,“ vyplývá z loňského výzkumu agentury PAQ Research.
Nejde přitom jen o slevy v obchodech či příspěvky na prevenci, ale i problémy při komunikaci s bankami či úřady. Stejně tak v plně digitalizovaném životě vyvstává otázka ochrany soukromí. Na tu například upozorňoval i návrh na změnu ústavy, který už roky „čeká“ v Senátu. „Panují zejména hluboké obavy z kontroly soukromí; komunikace prostřednictvím elektronických sítí a datových úložišť se neobejde bez třetích osob jako zprostředkovatelů a zanechává datovou stopu; narůstá možnost zneužívání zaslaných nebo uložených dat ke sledování a systematickému sbírání údajů a informací o osobách bez jejich vědomí a prakticky bez možnosti kontroly a účinné obrany z jejich strany,“ stojí v návrhu.
Nikdo by podle tohoto návrhu, který naposledy v únoru posvětil senátní ústavně-právní výbor, nesměl být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a úložišť nebo jiným podobným způsobem. Lidé by měli mít podle předlohy možnost hradit své peněžité závazky a také dostávat výplatu v platných bankovkách a mincích. Návrh si také kladl za cíl ukotvit právo na platbu hotovostí. Řada odborníků však upozorňovala na to, že kvůli tomu není třeba měnit ústavu a lze využít mírnějších legislativních změn (více jsme o tom psali například zde).
Jde přitom o téma, které se řeší i v dalších zemích Evropské unie. Organizace IuRe se připojila k mezinárodní iniciativě požadující dostupnost základních služeb a komunikace se státem vždy i bez digitálních nástrojů. K jejímu představení došlo na konci ledna v Bruselu a stojí za ní organizace i odborníci napříč zeměmi.
„Už během pandemie jsme upozorňovali například na to, že registrace na očkování musí být i jiná než digitální. Varovali jsme před povinnými datovými schránkami: jak se později ukázalo, stovky tisíc lidí je neotevřely a mohly je tak minout třeba zprávy od soudů či exekutorů. V poslední době se na nás lidé obrací v souvislosti s dopravou: lístky na MHD placené hotově jsou v některých městech i dvakrát dražší. Jihomoravský kraj pak třeba aktuálně zavádí za platbu hotově ve vlaku přirážku 50 Kč,“ uvedl tehdy příklady digitálního vylučování Hynek Trojánek z IuRe.
„Nevoláme nutně po změně ústavy, byť i tato cesta může být správná, chceme hlavně respektování potřeb lidí, kteří z různých důvodů s technologiemi nepracují: již nyní je totiž právo na offline ve vztahu k veřejné správě v legislativě, najdeme ho i v řadě různých strategických dokumentů vlády zaměřených na digitalizaci. Veřejná správa i soukromý sektor lidi, kteří nepracují s technologiemi, nicméně často přehlíží nebo je považují za jakýsi ,druh před vyhynutím‘. Nic ale není dál od pravdy. Digitální propasti s námi budou stále s tím, jak se proměňují technologie i schopnost člověka s nimi pracovat v průběhu života,“ uvedl právník a výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
