Analýza OECD: Dotace deformují trh, vytvářejí závislost firem na státu

Vládní dotace sice pomáhají velkým firmám získat větší podíl na trhu, ale nevedou k vyšší produktivitě, větším investicím ani k růstu ziskovosti. Vyplývá to z nové analýzy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která využila databázi MAGIC mapující podporu stovek průmyslových podniků z celého světa.

„Dotace zvyšují tržní podíl, ale nezvyšují produktivitu ani ziskovost firem,“ uvádí OECD ve studii. Podle autorů sice státní podpora umožňuje firmám snižovat ceny a získávat zákazníky, avšak jejich chování se zásadně nemění. „Rozpočty na investice rostou, ale ochota riskovat a inovovat zůstává stejná,“ shrnuje zpráva.

Čína dotace využívá jinak než Západ

Analýza ukazuje, že největšími příjemci dotací jsou dlouhodobě čínské podniky, především v oborech jako hliník, cement, sklo či polovodiče. V Číně jsou tyto podpory systematickou součástí hospodářské politiky a firmy s nimi dopředu počítají. „V západních ekonomikách jsou dotace spíše nárazové, méně předvídatelné a proto také méně účinné,“ upozorňuje OECD.

Rozdíly jsou patrné i v nástrojích podpory. Nejlépe podle zprávy fungují daňové úlevy, které dávají firmám větší volnost a nejsou vázány na konkrétní projekt. Naopak zvýhodněné půjčky pod tržní sazbou často končí u firem v potížích. „Často jen prodlouží jejich přežívání, ale neposunou je k růstu,“ konstatuje analýza.

Dotace drží při životě neefektivní podniky

Ekonom Lukáš Kovanda k tomu uvádí: „Dotace fatálně ničí evropskou ekonomiku, čínskou zdaleka tolik ne – proč přesně? Protože u nás často jen přiživují neefektivitu a narušují tržní soutěž. Firmy si zvyknou na státní pomoc a ztrácejí motivaci zlepšovat se.“

OECD dodává, že hlavním výsledkem takového přístupu je prostředí, „kde vítězí ti, kteří prodávají levně díky veřejným penězům, nikoliv ti, kteří nabízejí skutečnou hodnotu“.

Podle studie mají dotace sice krátkodobý efekt v podobě vyššího tržního podílu, ale dlouhodobě přinášejí stagnaci produktivity a pokřivení soutěže. Týká se to nejen průmyslu, ale i strategických sektorů, do nichž státy v posledních letech investují miliardy v souvislosti s energetickou transformací, digitalizací nebo obranou.

„Stát chce podporovat silné hráče, ale místo toho drží nad vodou firmy závislé na pomoci. Namísto reálného růstu vzniká jen jeho draze zaplacená iluze,“ uzavírá Kovanda.