„Vyhnanci ve vlastní zemi. Francie je kvůli nezvládnuté migraci v ohrožení“

UNIKÁTNÍ KNIHA PROMĚNY SVĚTA

„Vyhnanci ve vlastní zemi. Francie je kvůli nezvládnuté migraci v ohrožení“
Filozof Alain Finkielkraut. Foto: Polytechnická škola v Paříži, Oddělení humanitních a sociálních věd
3
Domov

Echo24

Echo připravilo knihu 50 rozhovorů s předními světovými a českými osobnostmi, které odpovídají na důležité otázky začátku 21. století. Jednou z nich je francouzský intelektuál Alain Finkielkraut, který vyvolává v západních liberálních kruzích mnoho polemických reakcí. V roce 2013 vyprovokovala ostré polemiky jeho kniha Nešťastná identita (L’identité malheureuse). V ní popisuje, jak se Francie rozplývá pod tlakem nezvládnuté migrace a integrace přistěhovalců. Jak se sice na rozdíl od Británie nikdy nesnažila vytvářet multikulturní společnost, ale nebyla schopna své hodnoty a kulturu obhájit.

Alain Finkielkraut (1949) se v rodině polského židovského výrobce koženého zboží, který přežil Osvětim a poté přesídlil do Francie. Vystudoval moderní literaturu na École normale supérieure de Saint-Cloud. Ve svých esejích a knihách se zabýval řadou společenských témat. Svými provokativními názory strhával veřejnou debatu. V češtině vyšly jeho knihy Jedině to je přesnéCo kdyby láska nikdy neskončila. S Alainem Finkielkrautem jsme hovořili v červenci 2017.

Proč je Macron – jak říkáte – jen neštěstím, zatímco Le Penová by byla katastrofou?

Národní fronta by uvrhla Francii do chaosu a občanské války. Jen by jitřila obrovské napětí, které už dnes ve Francii kvůli neschopnosti integrovat přistěhovalce do tradičního francouzského stylu života panuje. Le Penová nenabízela žádná řešení. Ona se jen snažila získávat hlasy na tom, že ten konflikt hrotila. To by opravdu špatně skončilo. U Macrona je naopak riziko, že se proto, aby si udržel popularitu, bude podvolovat zájmům muslimských přistěhovalců a bude jim ustupovat. On chce být s každým zadobře a myslí si, že je schopný každého získat na svou stranu. Proto mluvím o neštěstí. Problémy se nebudou řešit, budou se zametat pod koberec. Jejich řešení bude nepopulární nejen u muslimských komunit, ale i u značné části médií, která za každou snahou politiků o zpřísnění pravidel pro integraci do tradiční francouzské kultury vidí islamofobii a rasismus. Své si v tomhle s médii užil Nicolas Sarkozy. Přes to všechno byl ale Macron v té špatné volbě výrazně přijatelnější kandidát. Islamizace Francie se nejvíc obává židovská populace, která se tím cítí ohrožena. Z míst, nad nimiž francouzské úřady ztratily kontrolu, vždycky nejdřív odcházeli Židé. A drtivá většina židovské populace volila Macrona.

Co se s Francií děje? Proč je v tak těžké civilizační krizi?

Francouzský model evropské civilizace je v těžkém ohrožení. Francie se postupně transformuje do post národní multikulturní společnosti. Myslím, že tato transformace nepřináší nic dobrého. A většina Francouzů si to uvědomuje. Vidí, jak jim před očima mizí domov, a oni tomu musí jen přihlížet. Liberální elity včetně médií nám to přitom prezentují jako model budoucnosti. Jako něco, co je buď fatálně neodvratné, nebo dokonce nadějné a žádoucí. Že tradiční Francie je něco, co je překonané, a tohle je budoucnost. Když to ve veřejné debatě kritizujete, hned dostanete nálepku islamofoba, rasisty, někoho, kdo posouvá zemi k občanské válce a vyvolává nenávist.

Jak to mění Francii?

Multikulturalismus neznamená, že by se kultury prolínaly do jedné harmonické francouzské kultury. Francie není tavicím tyglíkem, jako svého času bývala Amerika. V zemi stoupá nedůvěra. Společnost se rozpadá. Mizí soudržnost, smysl pro společenství. Francie se čím dál víc rozděluje do paralelních společností. Nejvíce ohrožená je tím nižší střední vrstva, která dlouhodobě bývala základem francouzské společnosti. Teď se cítí jako vyhnanec ve své vlastní zemi. Už dlouho se vystěhovává z pařížských předměstí na venkov. V některých z těch předměstí, která bývala jejich domovem, se stala menšinou. Pravidla už tam diktuje jiná, muslimská kultura. Pořád se mluví o „strachu z jiných“. Ti, kdo odcházejí, nemají strach z „jiných“. Sami už jsou „jinými“ tam, kde bývali doma. Už tam neplatí jejich pravidla, ale pravidla těch „jiných“.

Kdy se to změnilo?

Ti, kdo říkají, že Francie je dlouho zemí přistěhovalců, mají pravdu. Jenže ruku v ruce s migrací šla vždycky integrace. To bylo pravidlo hry. Společnosti, kde to platilo, fungovaly. Jenže noví přistěhovalci a řada přistěhovalců z druhé a třetí generace už pravidla hry nerespektují. A nikdo je nedokáže přinutit, aby je respektovali. Bez pravidel přichází chaos. Jak můžeme úspěšně integrovat migranty ve čtvrtích, kde mají většinu? Dřív bývala ve Francii běžná smíšená manželství. Svazků přistěhovalců a jejich potomků a původních Francouzů stále ubývá. Řada muslimů se reislamizuje. Přibývá rodin, kde matky žádné šátky nenosily, ale dcery je nosit začaly. Při loňské letní debatě o burkinách se i v médiích objevovaly příběhy rodin, kdy matka, Francouzka s přistěhovaleckým původem, chodila od příchodu do Francie v bikinách, ale její dcera už žádá muslimské burkiny. Žena, která nosí v zemi, kde to není tradicí, muslimský šátek, dává jasně najevo, jaký má k její kultuře a civilizaci vztah. Dlouho jsme to přehlíželi, tolerovali, ustupovali tomu.

Celý rozhovor Lenky Zlámalové s Alainem Finkielkrautem si můžete přečíst v knize Proměny světa, kterou vydává Echo. Můžete ji výhodně získat zde.

Kniha Proměny světa představuje zejména výběrem 25 zahraničních osobností unikátní soubor, který v jiném českém vydavatelství nemá obdoby. V knize se objeví společně Roger Scruton, Edward Lucas, Vladimír Bukovskij, Peter Pomerantsev, Timothy Snyder, Alain Finkielkraut, Alain de Benoist... vedle Roberta Kvačka, Petra Čorneje, Kamily Bendové, Deborah Tigridové, Karla Schwarzenberga, Marty Kubišové nebo Jiřiny Prekopové. Kniha je výjimečná obsahem i provedením, má šest set stran a pevnou vazbu. Knihu můžete získat za výhodnou cenu ZDE.

Níže najdete seznam všech osobností, se kterými jsme rozhovory vedli. Kniha je také koncipovaná jako ojedinělý dárek.

Orientace

ROGER SCRUTON, filozof
DOUGLAS MURRAY, spisovatel a aktivista
TIMOTHY SNYDER, historik
EDWARD LUCAS, novinář a spisovatel
GEORGE FRIEDMAN, odborník na národní bezpečnost a geopolitiku
ROD DREHER, spisovatel
MATTHIAS BURCHARDT, antropolog
ALAIN FINKIELKRAUT, filozof
PASCAL BRUCKNER, spisovatel a intelektuál
GUY SORMAN, ekonom a filozof
ALAIN DE BENOIST, filozof
IVAN KRASTEV, politolog
MANFRED SPITZER, psycholog a neurolog
PAUL RUSESABAGINA, aktivista

Evropa, Izrael a islám

ŠMUEL BAR, specialista na radikální islám
DANIEL SCHUEFTAN, akademik
PAUL LENDVAI, spisovatel a komentátor
JIŘÍ HABSBURSKO-LOTRINSKÝ, podnikatel a diplomat
PAWEL SPIEWAK, ředitel Židovského historického institutu ve Varšavě
ANDRZEJ NOWAK, historik
DANIEL PIPES, historik
TOM HOLLAND, historik a spisovatel
JOHN O’SULLIVAN, spisovatel a komentátor
ROBERT GERWARTH, historik
DANIEL HANNAN, poslanec Evropského parlamentu a intelektuál
SEYRAN ATESOVÁ, bojovnice za lidská práva

Český svět

DOMINIK DUKA, arcibiskup
JIŘINA PREKOPOVÁ, psycholožka
MARTA KUBIŠOVÁ, zpěvačka
KAMILA BENDOVÁ, matematička
PETR ČORNEJ, historik
JOSEF KOUTECKÝ, lékař
JAROSLAV RÓNA, sochař a malíř
DEBORAH TIGRIDOVÁ, lékařka
ROBERT KVAČEK, historik
STANISLAV KOMÁREK, biolog
JIŘÍ BARTOŠKA, herec a prezident festivalu
MICHAL PULLMANN, děkan Filozofické fakulty UK
JAROSLAV VRZALA, veterán protikomunistického odboje
PAVEL KOLÁŘ, fyzioterapeut
JAN PIRK, kardiochirurg
KAREL SCHWARZENBERG, politik
ONDŘEJ FOUS, zahradník
JAN MACEK, akademik
RADKIN HONZÁK, psychiatr a spisovatel
PETR PITHART, politik a esejista

Rusko a my

VIKTOR JEROFEJEV, spisovatel
PETER POMERANTSEV, novinář a spisovatel
MARK GALEOTTI, analytik
VLADIMÍR BUKOVSKIJ, disident