Rezortové děti. Bestseller odhaluje propojení polských elit

V Polsku se nedávno slavilo 25. výročí prvních částečně svobodných voleb po pádu komunismu. Při této příležitosti by bylo dobré připomenout knihu, která na přelomu roku nadzvedla Poláky ze židlí. Bestseller Rezortové děti se totiž snaží reflektovat to, k jakým změnám došlo ve vrcholných strukturách za čtvrt století. Zabývá se otázkou, kdo jsou dnešní polské elity, co dělaly před změnou režimu a z jakých rodin pochází.

Původní náklad Rezortových dětí - 10 tisíc výtisků - zmizel z pultů během několika prosincových dnů. V lednu již kniha okupovala nejvyšší příčky žebříčků prodejnosti a dotisk se vyšplhal na 140 tisíc, což je u našich sousedů opravdu velké číslo.

Trojice autorů Dorota Kaniaová, Jerzy Targalski a Maciej Marosz očividně našla téma, které Poláky zajímá a nenechává je klidnými. O hlavním záměru této publikace se dozvídáme v předmluvě vydavatele: „Cílem knižní série Rezortové děti je ukázat propojení elit z oblasti médií, byznysu, politiky a vědy současného Polska se strukturami Polské lidové republiky.“ V jednom z rozhovorů Dorota Kaniaová dodává, že po seznámení se s dokumenty, které zveřejnil polský Institut paměti národa, ji „vyděsila míra přesycenosti polských elit zpravodajskými službami minulého režimu“, a proto se rozhodla situaci popsat.

Kdo ovládá polská média?

První díl série se zabývá médii. Kniha odhaluje životopisy předních představitelů „čtvrté moci“. Podle autorů stojí v čele nejvýznamnějších polských médií, deníku Gazeta Wyborcza, týdeníku Polityka, dvou největších soukromých televizních stanic TVN a Polsat, potomci komunistických funkcionářů, nebo dokonce přímo bývalí spolupracovníci vojenských a civilních tajných služeb. Zároveň tvůrci dodávají, že „popis rodinných vztahů si neklade za cíl obvinit děti za viny rodičů, protože každý za své činy zodpovídá sám. Jde o odhalení prostředí, ve kterém se utvářely charaktery a které ulehčovalo dětem úspěch – i kdyby ten, kdo toho využíval, neměl tušení o obklopujících ho poměrech.“

Dozvídáme se například, že druhý nejbohatší Polák a majitel mediálního koncernu Polsat, Zygmunt Solorz, byl tajným a aktivním spolupracovníkem polské Státní bezpečnosti. Stejnou minulost má také zakladatel konkurenční TVN, Mariusz Walter. Hrdinkou knihy je i Monika Olejniková, nejznámější rozhlasová a televizní redaktorka, která vede každodenní ranní rozhovory v Radio ZET a také nejsledovanější pořad zpravodajské televize TVN24 Kropka nad i. Její otec byl plukovníkem polské Státní bezpečnosti, který se zabýval sledováním demokratické opozice, a člen vedení resortu vnitra. Ona sama absolvovala podiplomové studium žurnalistiky a politické vědy na tehdy silně indoktrinované Varšavské univerzitě. Bylo jí umožněno cestovat na západ, o čemž si její vrstevníci mohli nechat zdát.

Kniha se pochopitelně setkala s tvrdým odsouzením ze strany hlavních protagonistů. Své výhrady ale měli i jiní. Zejména šlo o nepříliš srozumitelný klíč výběru hlavních představitelů. Dorota Kaniaová tak musela několikrát obhajovat selekci s tím, že společenství „rezortových dětí“ není tvořeno pouze příbuzenskými vztahy s bývalými komunisty, ale je také reprezentováno lidmi se stejnými názory na současné Polsko, dekomunizaci, lustraci nebo Polskou sjednocenou dělnickou stranu.

Diskuzí a pohoršení kolem této knihy přibude ještě mnoho, chystají se totiž další díly: o lidech z tajných služeb, byznysu, politiky a vědy.