Po atentátu zavládl teror i naprosto moderní propaganda. Neznámé detaily o heydrichiádě

Zdálo by se, že k atentátu na Reinharda Heydricha a následné heydrichiádě se už nic nedá zjistit. Archivář Vojtěch Šustek předkládá obsáhlou studii Atentát na Heydricha a následný teror proti Čechům, která nás vyvede z omylu.

Málokdy čteme o historické události takovou až mikroskopickou rekonstrukci. Této monografii předcházely od téhož autora čtyři svazky dokumentů, přičemž řada z nich byla zveřejněna poprvé, včetně Pannwitzovy interní zprávy pro Berlín, výslechových protokolů několika zatčených parašutistů a mnoha odbojářů nebo řady hlášení gestapa a Sicherheitsdienstu. I dnešního čtenáře, který ani nemusí mít speciální zájem o druhou světovou válku či odboj, zaujme detailní líčení akce proti Heydrichovi 27. května 1942 a následného teroru nebo německé propagandy a psychologické ofenzivy, jimž byl český národ během tří týdnů po atentátu vystaven. Hlavně v posledním bodě je to kniha nadčasová.

Proč nás heydrichiáda, atentát i obě stanná práva, dodnes tak fascinují?

To velice dobře vystihl badatel a historik Jaroslav Čvančara: bylo to období mravního vzepětí českého národa. A žádnému odbojovému hnutí v okupovaných zemích Evropy se nepodařilo zlikvidovat tak vysokého pohlavára, jakým byl Heydrich. On nebyl pouze zastupujícím říšským protektorem, ale především šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, takže nad ním byl v represivním aparátu už jen Himmler a nad Himmlerem samozřejmě jen Hitler.

Když jste s knihou začínal, jak vás vůbec mohlo napadnout, že u takhle známé události ještě mohou na objevení čekat nové prameny?

Historik Zdeněk Jelínek mi kdysi dávno, ještě v osmdesátých letech, u piva říkal: Dneska už lidi na atentátu budou zkoumat, jaké měl Gabčík trenýrky. Já se archivním výzkumem heydrichiády zabývám od poloviny 90. let. Jelikož před převratem byl přístup k dokumentům z okupace hodně restriktivní, tak jsem správně předpokládal, že jsme znali jen fragmenty – což mi pak archivní výzkum potvrdil. Díky výborným historikům, kteří publikovali o druhém stanném právu nebo o parašutistech – právě Zdeněk Jelínek nebo Oldřich Sládek, po převratu Jaroslav Čvančara, Jiří Šolc a další –, jsme znali jakýsi základní rámec. Ale za komunismu se tito dobří historici při nejlepší vůli k těm dokumentům nedostali. Obdivuji je, jak ten rámec přesto trefili. Zajímavé je, že navzdory jejich práci, přesto, že klíčové dokumenty k těm událostem byly vydány v mých čtyřech svazcích, se nové filmy a vůbec mediální diskurz drží v koridoru, jak ho před šedesáti lety svým filmem Atentát určil Jiří Sequens. A třeba film Seana Ellise Anthropoid s historickou skutečností nemá nic společného až na to, že skutečně operace Anthropoid se odehrála v roce 1942 a že jejím cílem byl Heydrich.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.

xx