Nerušit, zbrojíme. Touha zdvojnásobit výdaje na obranu je fantaskní

Vypadá to neodvratně a fatálně. Ve dnech 24. a 25. června se v Haagu sešly hlavy států Severoatlantické aliance na svém pravidelném summitu. Ten letošní aspiruje na to, aby vešel do dějin jako summit historický. Byl na něm totiž přijat „historický“ závazek masivně navýšit státní výdaje na zbrojení. Dosud platil předchozí, zatím poslední „historický“ závazek dvou procent HDP, přijatý závazně na summitu ve Walesu roku 2014.

Česká republika, jak známo, závazku dvou procent dlouho nedostávala, poprvé od doby jeho přijetí se jí podařilo dostat se na dvě procenta loni. Loni také tento svůj závazek vtělila do zákona. Kritici tvrdí, že absorpční schopnost české armády není velká, takže se používají takové triky, jako bylo zaplacení zálohy na americké letouny F-35, jež z českého rozpočtu odešla loni, aniž to přitom bylo třeba. A bizarně přeplacených objednávek bude spíš víc. Nejčerstvější ochutnávkou jsou obrněné vozy Supacat. Cena pro českou armádu za jeden kus se během dvou roků zdvojnásobila, přičemž čarovným slůvkem, které má ten nárůst vysvětlit, jsou „specifikace“, tedy vychytávky, na něž si armáda vzpomene až během jednání. Má to jistou logiku, odbornou komunitou jde názor, že supacaty jsou zastaralé – předchozí náčelník generálního štábu Aleš Opata o nich asi před čtyřmi lety členům bezpečnostního výboru říkal, že se takzvaně vyžily.

Teď tedy stát, který pro armádu nakupuje proto, aby nakupoval, má na obranu vyčlenit z HDP procent pět. Číslo vnesly do hry USA, jejichž zbrojní průmysl by také velkou část objednávek z NATO inkasoval. Pro český stát je těch pět procent nesmírná suma. Jedno procento českého HDP obnáší 80 miliard korun, pět procent tedy 400 miliard v dnešních cenách. Stát ročně vydá zhruba 2,23 bilionu korun, 400 miliard rovná se 18 procentům státních výdajů. Obětovat skoro pětinu státních výdajů na obranu za situace, kdy podíl mandatorních výdajů na rozpočtu téměř s 80 procenty nenechává velký manévrovací prostor jakékoli vládě (pokud se tedy ta vláda nehodlá razantně zadlužovat), je radikální politika. Pokud by se radikálně nestlačily nemandatorní výdaje, nemůže vláda v podstatě za nic dalšího utrácet.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.

xx