Podléška, drobný drahokam bukových lesů. Vypěstovat ji je na docenturu

Drobné modravé kvítky jaterníků potkáváme v našich lesích zejména v bučinách, habřinách a doubravách. Jestliže se o některých rostlinách říká, že jsou běžci na dlouhou trať, pak tady je toto přirovnání zcela namístě. Setkání s nimi je vždy mimořádné a tak trochu sváteční, řekl bych až oslavné. Drží se totiž toliko na místech dostatečně nedotčených a ničím nerušených po dlouhá desetiletí, ba staletí.

Mezi nánosy listí dokážou žít i vlastně docela samotné, občas s nějakou tou sasankou, plicníkem či mařinkou. Když máte kapinku víc štěstí, najdete s ní například kyčelnici, kopytník nebo lechu. Trochu překvapivě mají rády spíše sušší lesní mezičky, kde toho moc jiného neroste a ony mají dostatek místa a času pro svoje krásnění. Na tom si totiž dávají mimořádně záležet.

S jejich semínky běhají po světě mravenci a šíří je. Pokud se stane, že semínko najde sobě milé místo a vyklíčí, trvá často i několik let, než se trošinku zabydlí. Jeho osud v haldách suchého listí visí stále na vlásku. Vetchý, ale statečný kořínek se musí proboxovat kamsi hluboko pod listovku do perku pod ním, kde se alespoň trochu vody udrží. Tam se může založit a zakořenit. Nahoře jsou dlouhé měsíce rozvinuty toliko drobné, ale pevné dva klíční lístky, které se snaží udotovat tyhle podzemní přípravy. Jelikož klíčení se odehrává obvykle v nepříznivých podmínkách, ztráty jsou značné. Pokud to ale vyjde, může trvat rok i déle, než klíční lístky nasyslí tolik energie, aby založily na své bázi puk, a z něj vyběhne první pravý list. Ten už poznáme. Sympaticky a typicky trojlaločný.

Podléška, nebo chcete-li podlíska, ovšem nemá zdaleka vyhráno a tento drobný list je nejméně další rok jejím jediným solárním panelem shánějícím obživu. Tato květinka totiž velice konzervativně lpí na tom, že roste pouze jednou ročně. Tvrdošíjně dodržuje tuto zásadu ověřenou staletími, a přijde-li o listy nějakou nehodou, klidně si rok pospí a počká zase na další jaro. Často trvá tedy řadu let, než se dočká prvního květu.

V zahradnickém světě se o lecčems říká, že vypěstovat tu či onu květinu znamená složit „maturitu“. U podléšek je to spíše docentura.

Celý text si můžete přečíst v knize zahradníka Ondřeje Fouse Lodyhy v řádcích, kterou vydává Edice Echo. Objednat si ji můžete zde.