Nestačil by zákaz vyučování?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VRAŽDĚNÍ ISLÁMSKÉHO STÁTU
Islámský stát (IS) popravil 54 syrských vojáků, kteří dezertovali během povstalecké ofenzivy, která o víkendu vedla k pádu režimu syrského diktátora Bašára ...
Jistá paní učitelka ze základní školy podle žalobce z Prahy 6 spáchala trestný čin, když před žáky při vyučování českého jazyka obhajovala válečnou agresi Ruska proti Ukrajině. Mluvčí městského státního zastupitelství sdělil, že její skutek bude posuzován jako popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, za což jí hrozí půl roku až tři roky vězení.
Je zde evidentní rozdíl mezi obecně přijímanou představou, co je to svoboda vyjadřování a svoboda práva na vlastní názor a jak je přípustné onen názor vyjadřovat a zastávat. Je docela dost lidí, kteří mají šílené názory na spoustu závažných věcí, a přesto za ně nejsou dosud postihováni. Naštěstí. Nějaké tendence tady jsou, ale bohudík zatím platí, že míra svobody (a práva na šílené názory) je pořád dosti vysoká. Pokud by se to mělo změnit, změní se také představa o ústavou zaručených lidských právech, kde platí právo na vlastní názor a jeho vyjadřování jako základní. Nelze pak mluvit o svobodné společnosti, ale jen o společnosti správné. Není vyloučené, že dost lidí by dalo přednost společnosti správné, ale i oni tím riskují, že jednou se ocitnou mezi těmi nesprávnými. Svoboda je vždycky nějak výhodnější.
Názory paní učitelky na válku proti Ukrajině jsou s největší pravděpodobností nechutné, ale skoro bych trval na tom, že nejsou genocidní. To je totiž velmi závažné slovo a žaloba bude mít dosti problém něco takového dokázat. Člověku, který je na straně napadeného, tedy Ukrajiny, se z předpokládaných názorů paní učitelky může dělat nevolno, ale posílat ji za ně do kriminálu vyžaduje zvláštní náturu, ne sice genocidní, ale diktátorskou určitě. Podle toho, co se o případu dalo přečíst, se zdá, že paní učitelka prostě stojí dlouhodobě na straně Ruska, přičemž evidentně čerpá z ruských zdrojů, které sama vyhledává. Ony ruské zdroje přirozeně popisují a vysvětlují ruské konání na základě „ruského narativu“, kterým člověk, jenž se o věci trochu zajímá, může sice pohrdat pro jeho lživost, ale ví, že má pro určité povahy svoji působivost, ba i přesvědčivost. Lze mu docela lehce podlehnout i ho přijmout – pokud je člověk na to připravený, má k tomu sklony a nechce se nic dozvědět o skutečnosti z druhé strany. Takový člověk je jistě politováníhodný, je v něčem možná i odpudivý, myšlenkově zanedbaný, ale není s ním možné zacházet jako s kriminálním elementem.
Je tu samozřejmě podstatná okolnost, že se to konalo ve škole a během vyučování. Kdysi v západním, tedy demokratickém Německu platil tzv. Berufsverbot, jak se říkalo zákonu proti radikálům. Měl zamezit infiltraci extremistů do státní správy a především do školství. Nejvíce se týkal učitelů, kteří buď byli přímo členy Německé komunistické strany DKP (velmi marginální), nebo jejími sympatizanty. Byl to docela rozumný zákon, ale nepochybně mohl postihnout mnoho lidí, kteří v tom byli nevinně, měli prostě jen trochu divné názory. Velmi si na něm smlsávala propaganda východního bloku, když chtěla dokázat, že na Západě není svoboda. Po roce 1989 byl zrušen, jeho „oběti“ byly v některých spolkových zemích odškodněny.
V nějaké mírné míře by mohl být uplatněn na případy jako ta paní učitelka. Prostě by se jí doporučilo, ať si takové názory nechá do pouličního výboru. A ať se drží svého češtinářského kopyta. Jsem si jist, že by tím spravedlivá věc Ukrajiny nijak neutrpěla.
VYDÍRÁNÍ MICHAELA SCHUMACHERA
ZEMAN VS ŠARAPATKA